Chystáme se s mužem po dlouhé, hodně dlouhé, době do divadla – protože covid a zavřená kultura a pak protože dítě (a jéééj, teď jak to píšu, tak mi dochází, že s tímto milovaným mužem půjdeme spolu do divadla poprvé v životě vlastně :D! – protože život …). Prohlížím program a zpětně čtu, že brněnské Ha divadlo zvolilo jako téma sezóny minulého postpandemického roku NERůST. Tohle slovo znám hlavně z ekonomického a environmentálního kontextu, jak to ale myslí s tím nerůstem divadlo?
„Nerůst nevnímáme jako rezignaci, nečinnost, ale jako prohlubování našeho pohledu na realitu, která nás obklopuje, a rozvíjení schopností nacházet jiné cíle než produktivitu. Nerůst nabízí šanci k odebírání, zpomalování, a tím paradoxně k tomu získávat víc.“
foto credit: https://globaldialogue.isa-sociology.org/
Nádech – výdech, aneb rytmus v životě
To s mými úvahami tedy velmi rezonuje… Mám pocit, že doba pandemie a zavření se do našich domovů byla jak nucené potopení pod vodu a zádrž dechu. V něčem to bylo děsivé, ale mnozí jsme si našli ve zpomalení, okleštění možností a bezčasí i jisté zalíbení. Trávili jsme hodně času venku a s rodinou, neutráceli jsme tolik, neměli puzení pořád něco budovat a produkovat, protože budoucnost byla nejistá. Měli jsme dojem, možná i
předsevzetí, že do stejného rychlíku už nenaskočíme. Já tedy to tak měla!
Covid a uzavírka studií - jedeme přes Zoom - "Máma cvičí v telce"
A pak přišel restart – dveře divadel, jógových studií a supermarketů se zas otevřely. Co zbylo z naší covidem procvičovaných dovedností introspekce, zpomalení, péče o reálné vztahy? Vydechli jsme po té dlouhé zádrži dechu a zharmonizovali rytmus nádechů a výdechů, tedy principu aktivity a pasivity? No, zpytuji svědomí své a rozhlížím se kolem sebe a zdá se mi, že jsme skočili rovnýma nohama do stejné divoké řeky. Připadá mi, že čas běží stále rychleji – sejít se jen tak s kamarády či kolegy na živo, sladit termíny, začíná být sci-fi.
Čas už nemají ani důchodci a ženy na mateřské.
Když prosím mou mamku o hlídání dětí za účelem onoho divadelního rande:
„A kdy potřebuješ, Jitu?“
„Počkej, podívám se...někdy v dubnu...“
„V dubnu?!!! Tak to je problém!!! To asi né, duben už mám skoro plný! To už si totiž zabrali jiný...“
„Jiný tvoje děti?“ (jsem jedináček)
„Jiný lidi.“
Nakonec se podařilo hlídání vyjednat, ale vmezeřit se do programu podnikající a podnikavé důchodkyně byl tedy oříšek.
Dál, výš, rychleji!
Sama cítím, že pozornost mám často rozcupovanou na kousky – ať už vlivem úkolů, které si sama nakládám nad svou kapacitu, nebo balastem, který na sebe nechávám nabalovat na sociálních sítích či při sledování zpravodajství. V mém vnitřním světě, dozajista stejně jako v tom vašem, můžu potkat celkem rozmanitou partu – od relaxované usměvavé jógínky, přes pečující přítelkyni, až po neurotického protivu s bičíkem. Ten vystupuje na scénu dost často, vyřvává svá motivační hesla, vede dlouhé kritické monology a bičíkem udává ostré tempo. A já chvílemi skáču, jak on píská.
V paralele s dechem ta neustálá honba za něčím připomíná spíš hyperventilaci než plný jógový dech. Čím dál více si uvědomuji, že takhle to fakt nechci, ale i přesto sebedisciplína pokulhává, laskavější vnitřní hlasy se někdy těžko prosazují a já se nechávám opakovaně vírem výzev strhnout zpět.
3 věci mi pomáhají ke zpomalení a zpřítomnění dobře:
jóga
příroda, hlavně les
skutečný kontakt s druhým člověkem.
Jaké recepty máte vy? (tohle radí ta má vnitřní pečující přítelkyně a relaxovaná jógínka, když se dostanou ke slovu :))
V soukromém životě na uzavření dvou mých jógových studií kvůli covidu navázalo mateřství. To by mohlo být pozvání k prodloužení plynutí v bezčasí. No, tím, že se mi narodilo dítě v pořadí 4. , to úplně neplatí :) A Jógamatku jsme díky bohu mohli otevřít znovu! Takže teď je to mé plynutí na hřištích, procházkách a doprovázení do kroužků zhusta lemováno vedením lekcí, telefonáty, maily a organizačními úvahami. Osobní jógová praxe je tu naštěstí pořád – spolehlivá kotva. Ale oproti dřívějším letům na ni zbývá úplně maličko času a přiznávám, že ani to minimum není zdaleka pravidelné. Postupně se mé domácí cvičení zredukovalo na pozdrav slunci (ambice je 10 pozdravů denně, často však nenaplněná). Takhle to mám už rok a půl, co mi v ásanách asistuje malý Ámos. Zpočátku mi to bylo málo - přišlo mi, že osobní praxe by měla být nápaditější, náročnější, delší, inovativnější atd. atd. Že bych se měla zdokonalovat, rozvíjet, zkrátka růst!
filozofické čtenářské chvilky :)
Degrowth!
Tedy Nerůst! vyzývá manifest Ha divadla a celé globální nerůstové hnutí, které poukazuje na sociální a ekologické škody způsobené snahou o nekonečný růst a západními „rozvojovými“ imperativy. Můžeme globální pohled zazoomovat do jednoho brněnského obýváku, na psychologii jedné matky a jedné domácí jógamatky?
foto credit: https://sosyalekonomi.org/
Ve svém jógovém nerůstu si už rok a půl hledám smysl, a postupně i zalíbení. Protože žít ve vnitřním konfliktu, že „nejsem dost“ prostě není pohodlné. A tak překvapivě, v každém pozdravu slunci nacházím teď po 20 letech praxe něco nového. (Tedy když necvičím nepozorně, mechanicky, to mi také někdy ujede). Pečlivá pozornost je klíč k prožitku! Zkoumám nuance opory v pozicích, propojení dechu a pohybu, proměn kvality cvičení v
souvislosti s náladou, aktuální energií, fází menstruačního cyklu, ročním obdobím...je toho tolik k pozorování! Na příkladu jedné základní jógové sestavy. Snažím se tohle poznání zobecňovat dál do života.
S dramaturgií Ha divadla jsme ve směřování v souladu – je jedno, jestli jde o hledání divadelního tvaru, nebo tvaru těla v ásaně. Nechte se inspirovat pár řádky jejich manifestu:
Chápeme umění jako schopnost živého pohledu na skutečnost a právě tuto schopnost chceme v letošní sezoně rozvíjet v opětovném otevření toho, co se může jevit už jako uzavřené a známé. Budeme rekonstruovat a sdílet inspirace, které provázely naši tvorbu, ale také experimentovat s vkládáním děl do zcela nových situací.
...
Transformujeme původní tvary ve stále živé a překvapující. Místo permanentní produkce nového se chceme v letošní sezoně vědomě zastavit a prohloubit pohled na realitu, která nás již obklopuje.
...
Cílem je radostná a riskující, úsporná a upřímně hledající tvorba.
…
Místo přinášení věčně nového chceme přesunout naši pozornost na repertoár, ke kterému se vracíme, a věnovat se rekontextualizacím stávajících inscenací a prohlubování pohledu na ně. Jako byste si jeden rok nekoupili žádnou novou věc, ale hledali nové kvality vztahů s těmi, které vás již obklopují.
Souhlasím. Baví mě moje současné hledání, zpomalování, znovuobjevování, prohlubování a minimalizace jógové praxe. Už mě nemrzí tolik všechny ty lektorské kurzy a workshopy, na které letos, ani za rok, nepůjdu, knihy, které nepřečtu, posty, které nenapíšu na Facebook studia. Baví mě i ta „rekontextualizace“ :D – když se velká část mé ásanové praxe odehrává po hříštích u pískoviště nebo při protahování u kuchyňské linky, a pro pránájámu zase bývaly určené výhradně mé kojící chvilky, jakožto jediné klidné okamžiky dne.
rekontextualizace :)
Radost je víc než produktivita! Završuje se manifest divadla. My v Jógamatce to máme zrovna tak! Chceme s vámi sdílet naši radost z jógy, ať už máte malé děti, velké těhotné břicho nebo věkem ztuhlé klouby – podmínky každé životní etapy jsou jedinečné a jóga je tu pro všechny, prožitek těla, mysli a dechu můžeme prohlubovat a zkoumat vždy! Józe nejde o výkon, ale o sebepoznání a sebecítění. Nechce po nás nekonečný růst, ale návrat ke své přirozené podstatě (a tou je dle tradiční filozofie sat – čit - ánanda, tedy bytí – vědomí – blaženost).
Dovolte mi závěrem tohoto myšlenkového pozastavení pozvat vás k programu, který jsme připravili pro tuto sezónu ve studiu. Kromě pravidelných kurzů a událostí s hosty více rozjíždíme pobyty. Vzpomínáte na tipy pro zpomalení od mé pečující přítelkyně? Jóga – příroda – lidský kontakt. To jsou pilíře našich pobytů, které nabízíme jak pro dospělé, tak pro rodiče s dětmi, a moc se na ně těšíme, protože je krásné zažít spolu delší čas, vzájemně se vyladit, potkat se u společného jídla či procházky, a nejen na podložkách.
A propos, víte, co má Ha divadlo jako téma letošní sezóny? Blízkost. Zase trefa do černého!